Na internetových stránkách se setkáváme s nejrůznějšími díly architektů. Některé jsou provokativní, jiné inspirující, další považujeme za méně estetické, či až příliš chladné, další zcela lahodí našemu oku a v momentě bychom se tam přestěhovali.
Práce architektů však často naráží na různé problémy, není to jen samotná komunikace s klientem, od které se odvíjí finální stavba. O aktuální architektuře na Slovensku jsme si popovídali s architektem Matějem HONCUT ze studia Kilo Honč.
Jak vnímáte současnou architekturu na Slovensku?
Architektura na Slovensku se velmi rychle posouvá vpřed. V současnosti je zde množství kvalitních ateliérů, množství mladých kolektivů, které generují opravdu výborné věci. Už 19 let zde máme celonárodní cenu za architekturu CE ZA AR, do které bylo letos přihlášeno 110 děl, kde o vítězích rozhoduje mezinárodní porota. Lidé se začínají zajímat o veřejný prostor, každým rokem je více a více architektonických soutěží a to je ten největší předpoklad pro kvalitní architekturu.
Přečtěte si také
CEZAAR 2019: Cena za nejlepší interiér patří dobové chatě na Donovalech!
Pokud máte porovnat aktuální situaci u nás se situací v bývalém Československu – samozřejmě v oblasti architektury …
V bývalém Československu byla pro architekturu jiná situace. Všechny stavby byly projektovány státem, architekti měli volnější ruku a nebyl přítomen „byznys faktor“. Alespoň ne v takové míře. Veřejné stavby byly projektovány na špičkové úrovni a s příslušejícím, často až velkorysým, rozpočtem. Bohužel o tyto stavby se nikdo dál nestaral, a tak množství z nich zchátralé, bylo zdevastovaných nebo znehodnocených pozdějšími přestavbami a dostavbami.
RD Na Stráni
RD Na Stráni Zdroj: Kilo Honč
RD Na Stráni
RD Na Stráni Zdroj: Kilo Honč
Co vnímáte jako největší negativum architektury v našich městech? Máte osobně blíže k návrhům venkovských staveb? Proč?
Tak, jak bylo v bývalém Československu množství kvalitní architektury na světové úrovni, s urbanismem respektive město-tvorbou to už tak není. Moderna – architektonický sloh, v němž předpokládaných má úžasnou architekturu, ale v rámci urbanismu nám ukazuje jak se to přesně „nemá“ dělat. Z míst se vytratila kompaktní struktura. Vymizelo blokové město, příjemná lidská měřítko. To, co máme všichni rádi na starém městě, na prvorepublikových čtvrtích, zmizelo. Vznikly sídliště, množství nevyužitého a nevyužitelného prostoru. Amsterdam má menší rozlohu než Bratislava, ale žije v něm dva krát tolik lidí. Socialismus také nerespektoval historický kontext a tak osadil stejnou schéma výstavby do téměř každé jedné obce na Slovensku.
V současnosti bych řekl, že je to hlavně nekvalita a také nekontextualita výstavby a nekompetence měst a obcí tuto situaci regulovat. Prvním krokem je v Bratislavě vznik Metropolitního institutu. Věřím, že i ostatní města a obce se tím budou vědět inspirovat.
Používáte rádi dřevo i beton. Je to kontrastní a velmi aktuální kombinace. Přesto se však mnozí stále nevědí na beton podívat pozitivně. Myslíte, že je to jen záležitostí srdce Evropy kvůli tomu, že jsme si „užili“ socialismus? Nebo jsme konzervativnější než jiné národnosti?
Jsme i nejsme. Týká se to všech zemí východního bloku, takže bych to nedával za vinu nám Slovákům. V lidech zůstalo něco rezonovat a myslím, že bychom to měli respektovat. Jediná cesta je ukazovat svou prací, jak se tyto krásné a esenciální materiály dají použít jinak, než se dají spojovat, jak nechávají vyniknout samotný prostor, jako nelžou a nepotřebují být oděné do dalších vrstev. Je jen na nich či podlehnou. Obecně však mám pocit, že mladší generace tyto asociace s bývalým režimem nemá a je při tvorbě použití těchto materiálů otevřená.
Jaké jsou vaše nejdůležitější zásady při navrhování domu? Co vše je třeba brát v úvahu?
Kontext jednoznačně. Respektovat danosti území. Být skromný, uvažovat o kvalitě prostoru a nikoliv kvantitě prostoru. Velký nerovná se kvalitní a naopak. Důležité je pracovat s tím, co je k dispozici. Výhledy, prostory, vztahy, orientace proporce a prostorové návaznosti. Vyhýbat se nejlevnějším materiálem na trhu – ne levným, ale tím nejlevnějším. Pokud možno nezateplovat, ale koupit zateplenou cihlu, aby byla fasáda domu pevná.
Při své práci musíte dělat kompromis mezi požadavky klienta a vašimi představami, řešeními. Stalo se vám, že klient chtěl něco, co se absolutně nehodilo do vašeho plánu? Jak jste to vyřešili?
